Čemu věříme?

Bible (řecky biblos = kniha) je Boží dopis pro lidi. Je to nejlepší, nejdůležitější a absolutně nepostradatelná kniha pro všechny lidi ve všech dobách.

Říkáme jí „Svaté Písmo“, neboť v ní napsané poselství je svaté (od Boha). A toto „Svaté Písmo“ chce udělat člověka šťastným a svatým.

Říkáme jí také „Boží Slovo“, protože k nám skrze ni mluví Bůh.

Kdo napsal Bibli?

Bible byla napsána lidmi pro lidi v různých dobách a za různých okolností. Bible byla napsána lidmi, kteří byli vedeni Duchem Svatým. Tito muži v ní neuložili svou vlastní lidskou moudrost, nýbrž pravdu, kterou jim sdělil Duch Boží. Proto je koneckonců Bůh skrze Ducha Svatého autorem Bible.

Jak víme, že Bible je Boží slovo?

1. Sama to dosvědčuje (Jeremiáš 23,29; Izaiáš 55,11; Jan 7,16-17).

2. To, co bylo prorokováno, se splnilo (Lukáš 24,44).

3. Je to jedna z nejstarších knih na světě a zůstala až dodnes aktuální. Také pro naši dobu je fascinující a má rozhodující význam. Měla v každé době obrovský vliv na lidi. Ještě i dnes utěšuje, proměňuje a posvěcuje lidi jako žádná jiná kniha (Židům 4,12).

Ačkoli byla Bible nenáviděna a pálena, stále ještě existuje a zůstane navždy.

Dvě vlastnosti nám hlavně říkají něco o Boží morální podstatě:

1. Bůh je svatý, to znamená: Nemá žádné společenství s hříchem, protože miluje pouze to dobré a čisté. Zlo je pro Něj ohavností. – Žalm 5,4; 1. Petr. 1,16; 2. Mojž. 20,5; 3. Mojž. 11,45; 19,2; Mat. 5,48; Žid. 1,13.

a) Z Boží svatosti vychází Jeho spravedlnost. Bůh rozhoduje podle svatého práva. Nazývá to, co je dobré, dobrým a odměňuje to. Nazývá to, co je zlé, zlým a trestá to. Bůh zvažuje všechno, myšlenky, slova, činy správnou váhou a podle toho posuzuje člověka. Také Boží hněv je projevem Jeho spravedlnosti. – Job 34,11-12; 19-21; Přísl. 16,2; Žalm 11,4; Skutky 10,34; 17,31; Řím. 2,6-11; Zj. 16,5; Přísl. 17,3; 24,12; 5,21; Žalm 66,10; Kaz. 11,9; Řím. 12,19; 5. Mojž. 4,24; 1. Sam. 16,7.

b) Boží pravdivost je také důsledkem Jeho svatosti. Bůh je čistá, neměnná pravda. Nikomu nic nepředstírá, ale dodrží to, co zaslibuje. – 4. Mojž. 23,19; 5. Mojž. 32,4; Žalm 33, 4; Mat. 24,35; Jan 14,6; 18,37; Žalm 6,18; 1. Sam. 15,29.

2. Bůh je milostivý a milosrdný, to znamená, že prokazuje ve své lásce všem lidem velké, nezasloužené dobrodiní a odpouští kajícím vinu a trest. – 2. Mojž. 34,6-7; 5. Mojž. 4,31; Jan 3,16; Mat. 5,45; Řím. 3,23-25; Žalm 86,15; 103,3-5, 8-13; Žalm 4,15-16.

a) Ruku v ruce s tímto charakterem je Boží věrnost. Bůh věrně plní své sliby, ale také sesílá oznámené tresty ve svém čase. – 5. Mojž. 32,4; 7,9; Skutky 13,34; Žid. 10,23; 11,11; 1. Kor. 1,9; 10,13; 2. Kor. 1,18; 1. Tes. 5,24; 2. Tes 3,3; 2. Tim. 2,13; 1. Jan 9,9; Zj. 19,11.

b) Působení Jeho milosti je Boží trpělivost. Ve své lásce Bůh nese hříšníky s velkou pečlivostí, odsouvá zasloužený trest a čeká na pokání (obrat smýšlení). Žalm 103,8; 2. Mojž. 34,6; Řím. 2,4; 11,22; 2. Petr. 3,9,15; Žalm 86,15; 145,8; Neh. 9,17; Nahum 1,3; Iz. 48,9; 4. Mojž. 14,18; Řím. 9,22.

Proč Bůh stvořil svět?

Stvořil svět jako místo přebývání pro lidi, které vytvořil podle svého obrazu, aby s nimi měl společenství. – 1. Mojž. 2,15; Izaiáš 45,18.

1. Ježíš Kristus je pravý Bůh. Písmo hovoří o Jeho existenci ještě před jeho tělesným narozením (Jan 8,58). Měl božskou slávu ještě před tím, než byl stvořen svět. Biblické odkazy: Jan 17,5,24 a Fil. 2,6.

Skrze Něj, tvůrčí Slovo, byly stvořeny všechny věci (Jan 1,1,3, Kol. 1,16; 2,9).

2. On je Syn Boží (Jan 1,18). Je jako Syn jednou Osobou Boží Trojice. On je jednorozený od Otce, spojený s ním skrze lásku.

Biblické odkazy: Kol. 1,15; Jan 17,23; Mat. 26,63-64; Jan 10,30; Kol. 1,3,4; 2,9; 1. Jan 5,20.

3. On je odrazem slávy Boha a otiskem jeho přirozenosti.

Biblické odkazy: Jan 12,45; 14,9; Žid. 1,3; Kol. 2,9.

4. Je prvorozeným ze všech stvoření.

Biblické odkazy: Kol. 1,15.

5. Je hlavou církve.

Biblické odkazy: Ef. 1,20

6. Stal se pravým člověkem, narozeným z panny Marie, zplozen Duchem svatým. On se pokořil a přijal postavení služebníka, aby v tomto způsobu bytí oslavil Boha skrze poslušnost a dokázal hledající lásku Boha ke ztraceným lidem.

Proč přišel Ježíš na svět?

On opustil slávu, kterou měl u Otce, a přišel na zem jako člověk, aby:

1. oslavil Boha;

2. vzdal Bohu čest tam, kde Ho člověk zneuctil;

3. usmířil lidi s Bohem;

4. zřídil království Boží na zemi.

Biblické odkazy: Gal. 4,4-5; Iz. 53,5-6; Ez. 34,16; Řím. 3,25; 2. Kor. 5,21; 1. Tim. 2,5-6; Sk. 10,43; Jan 3,16; 1. Jan. 2,2, Ef. 1,20-11.

Proč Ježíš trpěl a zemřel?

Pán trpěl a zemřel, aby:

1. naplnil Boží spravedlivé požadavky;

2. smazal naše hříchy;

3. zlomil satanovu moc.

Biblické odkazy: Iz. 53,2-7; Jan 1,29; 1. Petr. 2,24-25; Řím. 5,8; 18-21; 4,25; 2. Kor. 5,19-21; 1. Jan. 1,7; 2,2; Jan 3,16; Ef. 2,14-16; Řím. 8,34; Žid. 2,14-18; Gal. 3,13; 1,3; 2,10; 1. Kor. 15,3; Tit. 2,14; 1. Tim. 2,6

Jaký význam má zmrtvýchvstání Ježíše?

1. Ježíš dokázal, že nebyl poražen, nýbrž že je vítězem nad smrtí a ďáblem.

2. Jeho lid nemá mrtvého, ale živého Spasitele, který byl vzat do nebe.

3. Pouze vzkříšený Pán mohl dát učedníkům odvahu a sílu kázat evangelium světu.

4. Ježíšovo zmrtvýchvstání je základem našeho vzkříšení.

5. Vzkříšený Pán zmocňuje věřící k životu, který je Bohu příjemný.

Biblické odkazy: 2. Tim. 1,10; Jan 11,25-26; Iz. 53,11-12; Fil. 2,9-11; 1. Kor. 15,12-23; Řím 4,25; 1. Kor. 6,14; Luk. 24,5-11,34,46-48; 1. Kor. 15,55-57; 2. Kor. 4,14

Člověk byl stvořen podle Božího obrazu. To se projevuje především ve skutečnosti, že člověk je osobní, myslící a morální bytost. I když je Bůh nekonečný, ale člověk konečný, přesto v sobě má člověk prvky osobnosti, které jsou podobné těm Božím: myšlení (1. Mojž. 2,19-20; 3,8); pocity (1. Mojž. 3,6); vůli (1. Mojž. 3,6-7).

V Bibli čteme, že tělo křesťanů podléhající zkáze obdrží neporušitelnost (nezkazitelnost) (1. Kor. 15,53-54). Slovo Boží nám také říká, že věřící budou po smrti s Kristem a že nevěřící budou vystaveni Božímu soudu. – Job 19,25-26; Kaz. 12,7; 2. Kor. 5,1-10; Řím. 14,7-10; 1. Tes. 4,17b; 5,23; Fil. 2,10; Řím. 8,23.