Embedded Files
Toužíš po vysvobození a novém životě?
Toužíš po vysvobození a novém životě?
Přehled:
Od svázanosti ke svobodě
Od svázanosti ke svobodě
Můj drahý příteli, znám mnoho lidí, kteří byli po celý život trápeni nejrůznějšími druhy závislostí. Mým největším přáním je pomoci všem dosáhnout svobody, abychom mohli žít život, který pro nás Stvořitel zamýšlel. On nás zná jako nikdo jiný, takže ví nejlépe, jak nám pomoci. Proto Ježíš v Bibli říká: „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí“ (Jan 8,32). Pojďme se společně podívat na pravdu z různých stran, pak Boží zaslíbení svobody bude platit i pro tebe!
Spousta závislých si o sobě myslí, že s nimi je všechno v pořádku a stále prohlašují známé věty: “Mám to všechno pod kontrolou“ nebo „Mně to tak vyhovuje.“ nebo „Mně se to tak líbí.“ A takto se všichni do jednoho vymlouvají. Je nutné před Bohem přiznat pravdu, že jsi úplně ztracený, závislý a v poutech hříchu.
Není to tvá závislost, která tě dělá šťastným, není to droga, cigareta, láhev, orgasmus a podobně. Naopak! Závislosti zničily nespočet rodin, znamenají obrovské ztráty peněz, nezaměstnanost, ztrátu živobytí, nemoci a mnoho dalšího.
Říkáš, že to pro tebe není tak zlé? Bůh to vidí jinak. Od Boha tě odděluje i ta nejmenší závislost: neschopnost přestat lhát, vypnout televizi, hádavost, závist, vztek a mnoho dalšího.
Ježíš nechce zlepšit tvůj život. Bůh ti chce dát nový život. A proto musíš opustit ten starý. Bůh ti může pomoci pouze tehdy, když dospěješ k poznání, že jsi zcela ztracen. Proto Bible říká: Ježíš, Spasitel, přišel zachránit ztracené. Pochop a vyznej, že jsi ztracený hříšník, a že každý rozpor ve tvé mysli pochází od ďábla, který je lhář a podvodník. Nestačí si jen uvědomit, že jsi závislý, ale je také naprosto nezbytné každou závislost pojmenovat a přiznat a vyznat to.
„Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“ 1. Jana 1,9
Vitali Funk Svědectví mého obrácení a vysvobození.
Milý příteli, jmenuji se Vitalij a chci ti říct, co se jednou v mém životě stalo a proč se tak změnil. Doporučuji vám, abyste pozorně naslouchali mému svědectví o tom, co Bůh udělal v mém osobním životě.
Můj život, který jsem prožil od raného dětství až po rannou pubertu v bývalém Sovětském svazu, tedy nejlépe znají moji rodiče. Ti mohou ze všeho nejvíc potvrdit, že jsem byl vždycky schopný žák ve studiu, ale moje chování bylo bohužel velmi špatné. Od prvních školních let jsem s kamarády zkoušel kouřit cigarety, o něco později jsem zkusil alkohol a pak lehké drogy, jako je marihuana.
Ale bohužel jsem se u toho nezastavil. V roce 1993, když mi bylo 17 let, jsem se s rodinou přestěhoval do Německa. V této zemi byl volný přístup ke všem druhům drog, člověk je mohl snadno všude najít a koupit za peníze. Takže když mi bylo 19 let, poprvé jsem zkusil heroin a pak jsem ho začal brát. A za deset dní jsem se stal strašně závislým na heroinu a metadonu.
Snažil jsem se všeho zbavit, ale bohužel se mi to nepodařilo. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych se toho zbavil. Čistil jsem si krev kapačkou, ale nepomohlo to. Na radu přátel jsem se šel na detox (léčit )od závislosti, ale ani to nepomohlo. Ošetřující lékař o mně dokonce řekl, že je to ztracený člověk a nic mu nepomůže.
Nakonec jsem šel na terapii. A tam mi terapeutka říkala, že už jsem ztracený člověk a nikdo mi nepomůže. A já jsem z toho byl opravdu rozrušený. Lidé mě prostě odepsali jako úplně ztraceného a bezcenného člověka.
Po neúspěšném zkoušení různých metod léčby drogové závislosti jsem se tedy vydal na terapii poblíž Frankfurtu nad Mohanem. Vzal jsem si s sebou jen jedno zavazadlo, do kterého mi matka dala také Bibli. Dostal jsem ji od věřících na křesťanském setkání v Kyrgyzstánu. Měl jsem to štěstí, že jsem se takového evangelizačního shromáždění zúčastnil ve svých 16 letech a tam jsem poprvé slyšel o živém Bohu.
Toto setkání se konalo v klubovně naší vesnice a mladí lidé, kteří přišli, svědčili o tomto živém Bohu se vší odvahou. Jaký byl můj postoj, když jsem se o tom dozvěděl? Především mě velmi překvapilo pevné přesvědčení těchto mladých věřících. Nepochopil jsem však nejdůležitější důvod, proč se Ježíš Kristus narodil, zemřel a vstal z mrtvých. Aby mě, ztraceného hříšníka, hledal a zachránil. Bohužel jsem se však v té chvíli jako ztracený hříšník nepoznával. Proto mě můj špatný postoj k Bohu nevedl ke konkrétní volbě. Nebyl jsem otevřeně proti Ježíši Kristu, ale ani jsem ho nepřijal jako svého osobního Spasitele. Jak roky plynuly, Bůh byl ve své velké lásce a milosrdenství stále trpělivý a nenechal mě zahynout v mých hříších. Vždy ke mně promlouval skrze věřící a okolnosti života. Pak se můj postoj k Ježíši Kristu začal měnit a já ho začal vědomě hledat. Když jsem byl na terapii sám ve svém pokoji, začal jsem číst Bibli. A to mě velmi tížilo v srdci. Ale na druhou stranu jsem měl velkou touhu jít na setkání s věřícími.
Jednou odpoledne jsem při nákupu na benzinové pumpě poblíž terapie náhle uviděl mladou rodinu, která vypadala jako moji krajané. Manželka navíc nosila šátek stejně jako věřící. Nevydržel jsem to a zeptal jsem se jich, kdo jste? Jste věřící lidé? Odpověděli, že ano. Později mě tato rodina začala vodit na křesťanské bohoslužby do Frankfurtu. A když jsem se z Boží milosti znovu ocitl na bohoslužbě, tam jsem se konečně definitivně rozhodl.
Když jsem naslouchal kázání Božího slova, najednou jsem si uvědomil, že jsem ztracený a bezcenný hříšník, který bloudí pouští tohoto světa.
Najednou jsem si uvědomil, nejen rozumem, ale celým srdcem, že Ježíš Kristus se narodil a zemřel na kříži na Kalvárii, aby mě zachránil od mých hříchů. A když jsem v modlitbě pokání v hluboké zkroušenosti prosil Boha o odpuštění svých hříchů, Bůh se nade mnou smiloval a přijal mě jako jedno ze svých spasených dětí.
Když se nyní ohlédnu zpět, mohu slovy Bible potvrdit, že to bylo bohatství Boží dobroty, laskavosti a trpělivosti, které mě přivedlo k pokání. Byla to pouze Boží milost. Protože jsem kdykoli mohl zahynout ve svých hříších a jít do pekla, toho strašlivého místa věčných muk.
Nyní však mám díky víře v Ježíše Krista radost ze spasení a věčného života, který bude pokračovat v ráji s mým milujícím Pánem a spolu se všemi svatými.
A tak, můj drahý příteli, nemohu dnes mlčet o tom, co můj velký Bůh a Spasitel Ježíš Kristus učinil v mém životě. Proto vás prosím, abyste i vy činili pokání a obrátili se k Bohu. On chce, aby všichni lidé byli spaseni. Kéž vám v tom Bůh požehná!
Nechci se chlubit sám sebou, ale aby to bylo tak, jak je psáno v Bibli: "Kdo se chlubí, chlubí se Pánem." (1. Korintským 1,31)
Bůh ze mě už teď na této zemi udělal opravdu šťastného člověka. Už 20 let žiji se svým Pánem a v této závislosti se mám dobře. Bůh mi dal nádhernou rodinu - manželku a tři děti. Dvě dcery a jednoho syna. O tom jsem s takovým životem, jaký jsem žil dříve, nemohl ani snít. Kromě toho mi Bůh dal skvělou práci, bydlení a službu. Všechno, o čem by člověk na této zemi mohl snít, aby byl šťastný. Můj Pán to všechno učinil skutečností.
Ale co je nejdůležitější, Bůh mi dal skrze Boží slovo a modlitbu živé společenství s ním a s mými bratry a sestrami v církvi. S nimiž se společně radujeme a v případě potřeby i pláčeme, společně usilujeme o dosažení nebeského království a mluvíme o Boží lásce k druhým.
A proto se raduji a chválím svého úžasného Pána Ježíše Krista, jemuž budiž sláva a chvála na věky věků. Amen (Originální znění: Vitaly Funk tady )
Chutnala ti první cigareta? Myslím, že NE!
Bůh nás stvořil tak, abychom mohli žít nádherně bez nikotinu, alkoholu nebo jakékoli závislosti - hříchu. Není to nedostatek nikotinu, který tě znervózňuje, je to nikotin nebo alkohol, které tě rozklepou a znervózní. Ďábel ti lže a našeptává ti: „Potřebuješ rychle cigaretu, alkohol, drogy, sex.“ Nevěř mu, ale vzývej Ježíše. On nikdy nelhal a chce, abychom poznali pravdu.
Dovol mi uvést několik faktů. Kouření, drogy a alkohol vedou k nemocem. Tabák každoročně zabije více než 8 milionů lidí na celém světě, což je 21 000 lidí na celém světě každý den (www.cdc.gov).
Společnost American Tobacco objevila, že závislost je nový trh s velkým ziskem. Její šéf prohlásil: „Je to jako objevit zlatý důl přímo před svými dveřmi.“ Aby se trh s tabákovými výrobky rozšířil na velkou část populace, bylo třeba rozšířit dříve dominantní mužskou spotřebu potěšení i na ženskou populaci. Edward Bernays vyvinul slogan: Ženy chtějí kouřit. Cigareta se stala obrazem moderní ženy, její pochodní svobody.
V počátcích ženského hnutí zaplatil prvním ženám, aby provokativně kouřily na veřejnosti a symbolizovaly tak svobodu a feminismus. Tato strategie fungovala.
Trh s tabákem začal vzkvétat. A pak přišly dvě světové války.
I zde tabákový trh věděl, jak vydělat. Co může být jednoduššího než získat trpící vojáky závislé na nikotinu pomocí několika cigaret zdarma?
Když se však během války spotřeba cigaret rozšířila mezi velkou část populace, projevily se první důsledky závislosti na nikotinu: rakovina. A to byl začátek pravděpodobně ještě většího podvodu, než byl ten první: cílené zlehčování nebezpečí konzumace tabáku. Byly vytvořeny reklamní slogany, byl proveden marketing, který propagoval „zdravější cigarety“ a byl vychvalován vyznamnými lékaři, což záměrně zlehčovalo jejich negativní účinky na lidský organismus. A nejen to, propagovány byly i zjevné vědecké omyly. Například, že užívání nikotinu během těhotenství nepoškozuje plod.
V celostátním soudním řízení v USA byli majitelé a ředitelé tabákových společností pod přísahou dotázáni, zda si byli vědomi nepravdivosti a nebezpečnosti své reklamy. Všichni přísahali, že ne (videozáznamy z těchto soudních jednání jsou k dispozici na internetu *DE*). A to byla další lež, která se šíří dodnes. Ďábel nechce, abys poznal svou specifickou závislost, že je to tak vážné, a že jste v pochybných partách.
Bůh si ale přeje, abys uznal a vyznal, že jsi ztracený, spoutaný hříšník, a že každé popírání a omlouvání této pravdy je ďáblova lež, která blokuje tvou mysl. Nevěř ďáblovi, ale vzývej Ježíše. On nikdy nelhal a chce, abychom poznali pravdu.
Jak se vyrovnat se špatnými myšlenkami? Způsob, jak se zbavit špatných myšlenek je nahradit je dobrými. Do již plné sklenice se nic nevejde. V hlavě naplněné dobrými myšlenkami není místo pro špatné myšlenky.
Zaseješ myšlenku, budeš sklízet čin.
Zaseješ čin, budeš sklízet zvyk.
Zaseješ zvyk, budeš sklízet charakter.
Zaseješ charakter, budeš sklízet úděl.
Velká Boží milost - Svědectví o proměně Igora Holuba
Dlouhá léta mě trápily nejrůznější závislosti, včetně závislosti na hracích automatech, drogách, nikotinu a pornografii. Honil jsem se od jedné vysoké dávky k druhé a myslel jsem si, že po další dávce budu v pořádku; byla to lež, která mě zcela zničila. Zničený jsem si musel se zlomenou hrdostí přiznat, že moje vlastní síly nikam nevedou. Potřeboval jsem Boha, který by mě z té bezedné bažiny vytáhl.
Začal jsem navštěvovat církev. Jednou kazatel mluvil o tom, že je třeba odstranit „rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha, a každou myšlenku přivést do zajetí poslušnosti Krista“ (2. Korintským 10,5). Najednou jsem pochopil, že každá závislost, každá jednotlivá závislost, je založena pouze na ďáblově lži, totiž že další dávka, další opojení konečně přinese pokoj.
Bůh ke mně stále mluvil jménem, dokud jsem se před ním konečně nezlomil a nezískal pokoj pro své srdce pronásledované hříchem a závislostí. (Původní verzi od Igora Holuba najdete v tady)
Ať už vás svazuje cokoli, cigarety, alkohol, pornografie nebo jiná závislost, jediným správným krokem je uznat Boží pravdu a žít v ní. Pak ve vás bude přebývat Boží slovo a vy můžete žít ve svobodě!
Ev. Jana 8,32-36: „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“
Moje cesta od drogové závislosti ke svobodě, po které jsem toužil, začala malou, nenápadnou knížkou, kterou mi někdo náhle strčil pod nos uprostřed mého záchvatu vzteku. Ve skutečnosti jsem té podivné malé černé knížce nechtěl věnovat žádnou pozornost, ale něco v mém srdci mě nutilo. A tak jsem se doma stáhl do samoty a začal si číst. Cítil jsem, že Bůh chce ke mně osobně promluvit, a najednou se v mém srdci objevila naděje, že je možný jiný, lepší život. Ve všem, co jsem četl, jsem si uvědomil, že tato kniha má něco, co mi nemůže dát žádná filozofie, žádná věda, totiž moc změnit sebe a svůj život.Čím víc jsem četl, tím méně jsem toužil po další dávce, přátelích, večírcích, všech těch špatných věcech; chtěl jsem být jen sám s knihou. Donutila mě odhodit drogy, dát si do pořádku život a vyčistit vztahy. Žádná lidská slova neměla takovou moc, abych pochopil to, co mi Boží slovo umožnilo pochopit srdcem a myslí: I když jsem hříšník, vím, že jsem ospravedlněný hříšník. (Původní verze Oleksije Pavlenka více v mp3 tady)
Rodinné Foto - Oleksije Pavlenka
Když tě Bůh stvořil, měl s tebou plán. Faktem je, že dokud se tomuto plánu budeš bránit, tvůj život nebude mít smysl. Pouze pokud mu svůj život odevzdáš a budeš žít pro něj, budeš svobodný. Každý člověk má možnost rozhodnout se pro Boha - nebo proti němu...
„Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti? ... Jako jste propůjčili své údy za otroky nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení.“ Římanům 6,16.18
Pokud tě Bůh stvořil, nemá snad právo a nárok na život svého stvoření? A neví snad on jako tvůj Stvořitel lépe než kdokoli jiný, co potřebuješ a jak můžeš najít své uspokojení?
Když se rozbije auto, nemá smysl s ním jezdit do lékárny a mobilní telefon neslouží k tomu, abys s ním zatloukl hřebík do zdi. Stejné je to s osvobozením se od všeho, co tě trápí. Pokoj, klid, svobodu - to vše můžeš najít jen u Boha. Když se rozhodneš odevzdat svou vůli a svůj život Bohu, teprve tehdy najdeš smysl svého života, který měl Stvořitel na mysli, když tě stvořil.
Drazí přátelé a vy všichni, kteří mě budete nyní poslouchat. Dnes chci vydat svědectví o mém spasení jak to Bůh v mém životě dokončil.
V Jobovi 33,14-20 si čteme: “Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé, ale člověk to nezpozoruje. Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli. Tehdy to lidem dá na vědomí a zapečetí je v tom, o čem byli poučeni, aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže. Chrání jeho duši před jámou, před tím, aby jeho život zašel oštěpem. Bolestí je kárán na své posteli, třesení jeho kostí je stálé.”
Tak jak se píše v těchto verších, tak se Bůh dotýkal mého srdce i mého rozumu. Jmenuji se Juraj a jsem ze severního Kazachstánu. Žil jsem nedaleko města Selinograd v malé vesnici Věšinka, kde jsem se narodil v roce 1965. Bylo to zajímavé období mého mládí, hodně jsme si jako děti hrály venku na čerstvém vzduchu, ne jak děti dnes v zavřených místnostech s počítačem. Líbila se nám svoboda a hrát si v přírodě, u řek a na jezerech. V pokročilém dětství jsme se učili kouřit a balit tabák z rákosí. Potom jsme se asi 5x stěhovali a táta nám ukázal i hodně míst ze Sovětské svazu. Všude jsme se seznámili s novými lidmi a to bylo pro mne v mém dětství zajímavé. Bylo nás 5 sourozenců, nejvíce jsem prožil s bratrem Alexandrem. Všude jsme spolu byli a často spolu i hřešili, tak jak jsme to viděli v tom světě kolem nás. Ale jak Slovo Boží říká, že každý vydá počet za své skutky a každý jeden budeme souzeni za své činy. Také jsem si četl, jak Bůh odvrací hříšníka od zahynutí. Už v 17 letech jsem šel do vězení za delikt/přestupek na tři roky. V této době jsme se naučili vyrábět opium z makovic. Pak jsem šel na vojnu, když mi bylo 20 let. Tam jsem si našel stejné kamarády a pokračovali jsme ve sbírání, sušení a kouření marihuany a o dva roky jsme si prodloužili vojnu.
Po vojně jsem navštívil bratra Alexandra, byl už ženatý a úplně změněný. Chodil do církve a začal mi vyprávět o Bohu, novém životě, o Slovu Božím, které vypráví o věčnosti. Nepochopil jsem v té době svého bratra, ale s radostí jsem se vracel do své rodné vesnice a měl jsem své představy o svém životě. Tři měsíce jsem pobyl u svých rodičů ve vesnici a pak jsem zatoužil znovu zajet za bratrem Alexandrem a podívat se blíž na jeho církev, na jeho víru a co se to vlastně s ním stalo. Dříve jsme spolu hřešili a najednou žije úplně jinak. A stalo se, že jsem poprvé ve 22 letech přestoupil práh modlitebního domu a uviděl věřící pohromadě, slyšel písně na slávu Boží a kázání Božího slova.
Poznal jsem, že existují dvě cesty v životě, ale já jsem si chtěl ten svůj život prožít po svém, měl jsem svůj rozum. Byl jsem daleko od Boha. Oženil jsem se s dívkou a žili jsme ve vesnici Kamyšin v Rusku a měl jsem hezké představy o mém budoucím životě s dětmi, které se nám narodí. Když jsem chodil do církve, tak jsem nekouřil, nebral drogy a nepil alkohol, ale tady daleko od věřících to znovu začalo, a když se mi narodila první dcera, tak jsem si začal hřešit i s jinými ženami. Potom jsme se rozhodli, že pojedeme do Německa, už jsem chtěl jet, ale něco dalšího se stalo v mém životě. Máma mé ženy, zašla na evangelizaci a dostala Nový zákon a dala mi ho, že ho nepotřebuje, byl takový starý. Má tchýně byla katolička a řekla mi, ty jsi mladý, chodil jsi do církve, ať tě Bůh požehná. Věděl jsem, že Bůh si to použil, abych dostal Nový zákon, vše jsem rozumem přijímal, ale srdce se to nedotýkalo. Četl jsem si NZ, přemýšlel o něm. Potom jsme odjeli do Kazachstánu, abychom vybavili doklady na cestu do Německa. S bratrem v Kazachstánu jsme se domluvili, že pojede také s námi i s rodiči a že my pomůže se stavbou domu v Německu.
A tak jsme odcestovali do Norimberku, měl jsem už tři děti. Žena mi znovu donesla Bibli a já vnímal, že po druhé ke mně začíná mluvit Bůh skrze své Slovo. A tak jsem začal číst a přemýšlet o novém životě. Ale objevili se u nás hosté a snimi jsem se zase vrátil k opilství, drogám a výrobě narkotik. Jezdili jsme do Kazachstánu, obstarávali drogy a v Německu je prodávali. Zároveň jsem na drogách jel, měl jsem silné absťáky a celé tělo bylo závislé. Naplňovalo se na mně slovo z Bible: Bolestí je kárán na své posteli, třesení jeho kostí je stálé. Také jsem přemýšlel o slově Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní. A jednoho dne spadla klec, chytili nás a zavřeli do kriminálu. A teprve ve vězení jsme si uvědomili, jakou jsme udělali hloupost, měli jsme rodiny, děti a my sedíme ve vězení. Byli jsme 4, rozvezli nás po různých věznicích a my nevěděli kolik dostaneme let. A nyní jsem měl mnoho času přemýšlet o svém životě. Nevěděl jsem co se mnou bude, ale nic dobrého jsem nečekal. Žena už se mnou nechtěla žít. Začal jsem mít z drog silné křeče a abstinenční příznaky. Převezli mě do Hannoveru a potom do Duisburgu do vězení.
Začal jsem tam chodit na katolické setkání, ničemu jsem v němčině nerozuměl, jen jsem tam tiše seděl, modlil se a mluvil s Bohem. Jednou tam byl koncert, potom rozdávali dárky a jeden starý šedovlasý dědeček rozdával Bible. A on se mě zeptal jakou řečí mluvím a já řekl, že rusky a on mi dal NZ se Žalmy v ruštině. A po třetí mě Bůh našel i za těmi zdmi kriminálu. Začal jsem znovu číst NZ, měl jsem tady hodně času a najednou jsem se poznal jako strašný hříšník. Na stěně mi visely fotografie ženy, dětí a já plakal a naříkal, že kdybych ve 22 letech dal svůj život Bohu, nemusel bych takto dopadnout skrze drogy. A tam v té cele jsem na kolenou v slzách hledat Boha. Volal jsem na Něj, pomoz mi Bože, já neznám ani jeden krok dopředu, odpusť mi všechny moje hříchy a přestoupení a sešli pokoj do mého srdce. Tak jsem před Bohem plakal a volal a Bůh mi do srdce pokoj dal, On vyslyšel mou modlitbu. Večer jsem klidně usnul. Když jsem se ráno probudil, měl jsem v srdci velikou radost a venku na dvoře jsem začal vyprávět, že jsem našel Boha. Koukali na mě divně, prej našel Boha, je nějakej divnej, ale mě to bylo jedno co si říkají.
Pak za mnou přijela žena a já jí řekl, že jsem uvěřil a že chci začít žít nový život. Čekal jsem na rozsudek a dostal jsem ještě 9 měsíců k těm 12 měsícům, které jsem si již odseděl. Pak mě převezli v Bamberg, kde nyní žiji. Začal jsem ve vězení vyprávět spoluvězňům o Boží lásce, tak jednoduše jak jsem uměl. Pak byl rok 2000, všichni slavili nové tisíciletí, ale já byl smutný, protože jsem byl stále ve vězení. Nakonec jsem i já byl v roce 2000 propuštěn na svobodu. Přišel jsem domů, všichni jsme měli radost, ale má žena se mnou nechtěla následovat cestu za Bohem. Ona mi nevěřila a měla strach, že se zase stanu takovým zlým člověkem, jakým jsem byl před tím. V tu dobu jsem přemýšlel o verši z Jana 14,6: Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.” V mé rodině nastalo veliké protivenství, nikdo z toho neměl radost, že jsem uvěřil a chci následovat Boha a tak jsem začal prožívat veliký duchovní boj. V Bambergu jsem nemohl najít žádnou církev v které bych prožíval Božího Ducha, všude to byl takový jiný světácký duch. A tak jsem si říkal, tady Bůh není, tady Bůh není. Pak se nás začala scházet malá skupinka k Božímu Slovu. Byl jsem s mým bratrem, pokřtěn a měl jsem na srdci a dalšího mého bratra, který byl také ve vězení v Bayreuth. Jednou jeden bratr jel do tohoto vězení a já mu dal Bibli pro mého bratra, on mu ji předal a můj bratr uvěřil také ve vězení jako já. Všichni jsme byli osvobozeni od opilství, cigaret a drog. Sláva Bohu. Nyní je rok 2023, když to vyprávím. Stále s radostí sloužím Hospodinu, jsme všichni požehnaní a stále děkujeme Bohu z jakého bláta nás vysvobodil. Naplnilo se na nás Písmo: Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.” Jan 8,36.
V Žalmu 107,10-15,43 Seděli v temnotách, v nejhlubší tmě, uvězněni v soužení i v okovech, neboť se vzepřeli řeči Boží a pohrdli úradkem Nejvyššího. Pokořil tedy jejich srdce trápením; padli, a pomocníka nebylo. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. Vyvedl je z temnoty, z nejhlubší tmy, a zpřetrhal jejich pouta. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná: Neboť rozlámal bronzová vrata a rozbil železné závory. Hlupáci bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny. Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, dospěli až k branám smrti. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. Poslal své slovo a uzdravil je; zachránil je z jámy. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná.
Kdo je moudrý, bude tyto věci zachovávat a porozumí Hospodinovým milosrdným činům.
Drazí přátelé, kdo ještě bloudí na cestě, kdo ještě nezná Boha jako svého Spasitele, tak vám chci popřát, abyste svůj život svěřili do rukou Božích. Neboť Bůh milosti dokonale spasí a očistí od hříchů a vysvobodí z jakékoli závislosti. I tobě příteli Bůh chce pomoci, jestli bloudíš na cestě.
(Původní mp3 verze Jürgen Schwarz tady)
Být svobodný zní jako nádherný sen. Může se však stát i tvojí skutečností? Mám pro tebe dobrou zprávu. Boží nabídka osvobození je určena i tobě!
„A my všichni, vidíme s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha.“ 2. Korintským 3,18
Chceš to také? Co tedy musíš udělat?
Je to jednoduché.
Božím zrcadlem je Bible. Měl by ses do něj „ dívat“.
Podívej se do Bible a zjisti, co ti říká o Bohu, o jeho hněvu vůči tobě, protože jsi ztracený hříšník uvězněný v závislosti a vině, a o trestu, který si ty i já zasloužíme.
A pak se podívej, co Bible říká o jeho Synu Ježíši, o tom, jak zemřel na kříži, aby zaplatil tvůj i můj dluh, jak na sebe vzal Boží hněv, abychom ty i já mohli být osvobozeni, osvobozeni od hříchu, viny a veškeré závislosti. A jak ti nyní chce dát zcela nový začátek.
Podívej se do Bible, co ti chce říct o věčném životě bez odsouzení, ve věčné svobodě, ve věčném pokoji ve věčné slávě.
To vše ti Bůh nabízí. Stačí přijít k Ježíši, říct mu o své vině a s vírou přijmout jeho odpuštění. A tím tě Bůh také promění ke své slávě. Na tomto místě ti mohu jen říci, že to nejsou vymyšlené příběhy, ale že je vyzkoušelo a zažilo mnoho lidí jako jsem já a zde jmenovaní muži.
Byl jsem závislý na spoustě věcech. Fetoval jsem pervitin mnoho let a byl jsem na něm tak závislý, že jsem se o svoji rodinu vůbec nestaral. Manželka na všechno byla sama, protože já jsem byl často na ulici, fetoval a hrál automaty a prohrával spoustu peněz a ještě jsem si chodil půjčovat k lichváři peníze abych měl na automaty a mohl chlastat alkohol a kouřit cigarety a marihuanu. Mé tělo si na to zvyklo a potřebovalo víc a víc hulit.
Když jsem nehulil, tak jsem byl nervózní a s nikým jsem nechtěl mluvit, protože mé tělo to potřebovalo a já jsem se na nic nedokázal soustředit, jen jak obstarat drogu. Pak v našem životě nastal problém. Měli sme velké dluhy a to takové, že jsme museli odevzdat lichvářům peníze na děti.
Ale Bůh nás volal stále k sobě. Byla doba, kdy Bůh do našeho života poslal takové těžkosti, že jsme nevěděli, jak z toho ven. Manželka začala chodit do sboru, ale já jsem pokračoval ve fetování. Ještě víc jsem hulil, ještě víc jsem chlastal a prohrával peníze, a manželka s celým sborem se za mne modlili. Nakonec Bůh modlitby vyslyšel. Byl jsem na dně s ještě většími dluhy a nezaplaceným nájmem. Majitel nás chtěl vyhodit. Jednou v sobotu večer když jsem ležel, jsem uslyšel hlas: “Jdi do sboru, tam ti pomůžou.” Ale já jsem říkal, že tam nikdy nevkročím. Po nějaké době jsem přece jenom šel a něco se stalo. Ve sboru byli lidé, kteří také neměli co jíst, měli dluhy, ale zpívali Bohu chvály. Byli šťastní, měli pokoj a já jsem poznal, že to co mají, já nemám. Bylo to krásné, dostalo mě to, a tak jsem se rozhodl, že budu chodit do sboru. Po pár měsících se obrátila má manželka. Já byl u toho, když činila pokání a bratr Willi se mne zeptal: „Chceš se taky pomodlit?” Řekl jsem: „Jo, chci,” a začal jsem Pánu Ježíši vyznávat své hříchy a činil pokání. Cítil jsem, jak ze mne spadl těžký kámen. Ale jedna věc byla divná. Bůh mne vysvobodil od pervitinu, od mariuhany, od alkoholu a od automatů, ale cigarety v mém životě zůstaly. Bylo to velmi těžké, ale po nějaké době mě Bůh od cigaret osvobodil a já byl svobodný. To bylo jednoho dne, kdy jsme se sešli k Božímu slovu. Chyba byla, že jsem říkal, že chci skončit, ale ve skutečnosti jsem chtěl kouřit. A Slovo mě usvědčilo z hříchu a Boží slovo mě osvobodilo od cigaret. Nikdy nelituji, že jsem poznal Pána Ježíše Krista.
Milí příteli, chci tě vyzvat, uvěř v Pána Ježíše. Jestliže jsi to ještě neudělal, tak to udělej. Nehledej štěstí někde jinde, nenajdeš ho. Jdi k Pánu Ježíši a On tě naplní svou láskou a štěstím. Bůh tě miluje, Bůh ti žehnej.
Poznej pravdu o sobě a vše vyznej - Vitali Funk se takto stal svobodným. - Wilhelm Fröse.pdfTraktát v PDF
Traktát v PDF
Toužíš po vysvobození a novém životě?
Toužíš po vysvobození a novém životě?
Page updated
Google Sites
Report abuse